O NÁS

O naši ch.s. ...

... naše malá chovatelská stanice vznikla roku 2006. Název Near Future jsem měla vymyšlený už dlouho a jenom jsem doufala, že nám ho schválí. Cílem naší chovatelské stanice je odchovat zdravé, pracovně i výstavně nadané jedince. Štěňátka jsou odchovávána v domku, v případě hezkého počasí mají k dispozici velkou ohrádku na zahradě. Mají celodenní péči, jsou plně socializována, očkována, odčervena... domů si odnesou Petpas, granulky,vodítko s obojkem, hračku... samozřejmostí je zodpovězení případných dotazů budoucích majiteů štěňátek a budeme rádi, když zůstaneme s majiteli štěňátek stále v kontaktu... :-)) Rozhodně se ale nezaměřujeme jenom na odchovávání štěňátek, nejdůležitější je pro mě agility, kterému se naplno věnujeme a další psí sporty všeho druhu... :)

Něco málo o mně...                                                            

... jmenuji se Veronika Vargová, narodila jsem se 2.10.1991 v Hodoníně. Bydlíme v domečku na okraji Hodonína, do naší smečky kromě borderek patří mamčini jihorusáci Bahir a Deasy. V roce 2011 jsem úspěšně odmaturovala na Obchodní akademii v Hodoníně, obor Ekonomické lyceum. Momentálně studuji na Baťově univerzitě ve Zlíně.

Již jako malá holčička jsem měla kladný vztah ke všem zvířátkům, není se čemu divit, když moje mamka v té době pracovala v Zoologické zahradě a naše první procházka po návratu z porod nice byla právě do zoo... :)) Doma semnou vyrůstal cottonek Čiko, se kterým jsem chodila ven, pořád jsem ho česala, hrála si s ním a vymýšlela různé kravinky. Když jsem byla větší, začala jsem toužit po vlastním pejskovi, kterého bych všechno učila sama... po nějakém čase mě vzali rodiče údajně na výlet, celou cestu jsem se vyptávala kam a proč jedeme, ale nic mi neřekli. Zastavili jsme v Brně u nějakých zahrádek a šli jsme k někomu domů, pořád jsem nechápala, co je to za lidi a proč k nim jdeme... ale když jsme vešli do obýváku, přiřítilo se na nás několik malých bílých kuliček... asi po hodince, co jsem si hrála a mazlila se se štěňátkama. se mě mamka zeptala, který z těch dvou pejsků se mi víc líbí... když jsem ho mamce ukázala, tak si oddychla, protože to byl ten, co ho měla zamluveného...náš Endíček :)) A když jsme si ho nesli do auta, pořád jsem tomu nemohla uvěřit... splnil se mi sen, měla jsem vlastního pejska... takže jsem s ním trávila všechen volný čas, chodila s ním ven...jenomže problém nastal, když začal dospívat a být akresivnější na psy a i na malé děti. Bylo mi tehdy kolem 10ti let, takže je jasné, že kdyby se venku něco stalo, tak bych to asi nezvládala, takže jsem s ním chodila ven jen pod mamčiným dozorem a udělaly jsme s mamkou výměnu - "můj" byl Čikošek a mamčin Endy... Mamka s Endíkem vymetala snad všechny výstavy po celé Evropě, Enďas je šampion všech možných zemí, takže to asi nebudu ani vypisovat :)) Endy nás boužel v létě 2010 opustil...

V létě 2003 jsme se museli rozloučit s Čikinkem, byl už starý a jeho srdíčko nezvládlo ty strašné vedra. Byla jsem malá a neuměla jsem si představit, že už s námi nebude, tehdy jsem to hodně obrečela a doufala jsem a stále doufám, že se má v psím nebíčku dobře... Nikdy na něj nezapomenu, byl to můj velký kamarád a první pejsek...

                                                                                                                .

Ráda jsem jezdila s mamkou na výstavy, dívala jsem se na pejsky a byla jsem spokojená... Jednoho dne na výstavě v Bratislavě jsem poprvé v životě viděla agility. Stála jsem tam a dívala se a v tu chvíli mě napadlo, že bych to taky chtěla zkusit... a hlavně - ty černobílé střely, co se řítily po parkuru, ty mě vážně dostaly, myslím mamku stálo hodně usílí, aby mě z tama vůbec dostala...:-)) A tak jsem začala zjišťovat různé informace o agility a o borderkách... boužel v okolí našeho bydliště nebylo ani agility ani nikdo neměl borderku. Tak jsem jezdila po výstavách a těšila se na ukázky agility. Po nějakém čase jsem začala mamku přemlouvat na dalšího pejska... nebylo to lekhé, ale mamce se borderky líbily stejně jako mně, takže nakonec povolila a začaly jsme shánět černobílou fenečku... Ještě, že jsme zavčas zavolaly chovatelce L.Svobodové, protože říkala, že kdybychom se neozvaly, tak by si ji nechala... a to bych potom neměla moji jedinečnou a nenahraditelnou Texinku... :)) Začala jsem s ní chodit na poslušnost, potom i na agility...zbytek se dozvíte různě na našich stránkách...:))

Od svých 7mi let jezdím taky na koních ( nemluvím o tom, že na koňském hřbetě jsem se ocitla myslím když jsem ještě ani neuměla chodit), takže hned po tom mít vlastního pejska, jsem chtěla mít i vlastního koníka... jenomže to bylo nereálné, mamka se mě vždycky ptala, jestli ho chci mít na balkóně :-)) Jezdila jsem často, několikrát do roka na tábory, navštěvovala jsem kurzy... a pak přišla do zoo krásná, ale velmi tvrdohlavá kobylka Českého teplokrevníka - Karina. Jezdila jsem na ní a starala se o ni skoro každý den, nakonec jsem se stala i její "spolumajitelkou"... ale po dvou krásných letech se její majitelka rozhodla, že ji prodá... Momentálně je v zoo bývalý dostihák Babylon, kterého čas od času vezmu ven, je to hrozně hodný koník, venku ho občas chytne závodní nálada, ale jinak je to pohodář :) A hrozně mi vzhledově připomíná Karču, mají podobný výraz :)

Ostatní zvířectvo ...

... koncem roku 2011 přibyl do naši smečky další člen, je to černobílá kočka Penny. Je to hrozný mazel, bydlí na terase, ze které se někam vypraví jen občas, ale snad se časem trochu otrká a bude podnikat i větší výlety, než dolů pod terasu :))